Už je to přes půl roku, co Markétka začala chodit do školky, dřív ji bohužel nechtěli přijmout kvůli jejímu onemocnění, ze kterého měli veliké obavy. Za první dva měsíce Maku dokázala, že i dítě s EBD má stejné právo školku navštěvovat, že i když má vše ztížené a potřebuje pomoc pedagogického asistenta ve věcech, které samo kvůli nemoci nezvládne, dokáže se v mnohém svým zdravým vrstevníkům vyrovnat. 

 

Poslední dobou Markétku ve školce moc chválí, jaká je šikovná, že hezky pracuje na úkolech pro předškoláky, i že se zapojuje do aktivit, které vzhledem ke svému onemocnění zvládne. A přesto, že pro Makulku nebylo vůbec jednoduché v pěti letech poprvé vstoupit do cizího prostředí, najet na řád školky, začlenit se mezi kolektiv dětí…, zvládla se i připravit k zápisu do školy.

 

Na zápis do školy se Markétka moc těšila. Ve čtvrtek 3. 2. 2011 se konečně dočkala a dostavila se společně se mnou a tatínkem k zápisu do základní školy.

 

Převzala si ji od nás moc hodná paní učitelka, které Maku ukázala, jak umí počítat, která zná písmenka… Poté měla nekreslit obrázek postavičky, vybrala si tatínka a nakreslila jej opravdu moc hezky, obrázek krásně podepsala jménem i příjmením. Když jsem paní učitelce říkala, že je Maku pomalejší, odpověděla mi, že se jí to nezdá, že není pomalá, ale hodně pečlivá, že moc hezky vybarvuje.

 

Zatímco Maku vše plnila, řešila jsem s paní ředitelkou, co bude Markétka potřebovat, aby do školy mohla nastoupit. Paní ředitelka mi oznámila, že Maku bude do školy potřebovat dva asistenty, jednoho pedagogického na hodiny a druhého osobního na přestávky a jídlo, a že si toho osobního asistenta budeme muset hradit sami. Upřímně, z této informace jsem byla značně zaskočená. Na zápisu jsme se dozvěděli, že je Maku šikovná a pokud se vyřeší otázka asistentů, bude nám vydáno rozhodnutí a Markétka bude moci v září do školy nastoupit, do té doby bude řízení pozastaveno.

 

Po příjezdu domů jsem začala vyhledávat informace. Z internetu jsem se dozvěděla, že zaměstnání dvou asistentů je běžná praxe na více školách, ale že jsou i školy, kde mají děti pedagogického asistenta po celou dobu strávenou ve škole.

 

Na internetových stránkách www.vaclavkrasa.cz radí pan Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, v podobném případu, jako je náš:

 

Proto jsem začala bojovat o asistenta pedagogického, který se bude o Maku starat po celou dobu, kterou bude ve škole. Požádala jsem o podporu ve své žádosti o pedagogického asistenta Občanské sdružení DebRA ČR, které se zabývá pomocí lidem s EB. Markétku jsem objednala do pedagogicko-psychologické poradny, ze které potřebujeme vyjádření, aby škola mohla o pedagogického asistenta požádat. Též jsem Maku objednala do EB Centra v Brně, ze kterého budeme potřebovat k žádosti doložit lékařské zprávy. Až budu mít všechny tyto zprávy a podpory pohromadě, odnesu je paní ředitelce do školy, ta podá žádost a my budeme doufat, že krajský úřad peníze škole na pedagogického asistenta, který bude Markétce pomáhat (celou dobu strávenou ve škole), přidělí.