(21. - 22. 8. 2008)
 
Janča musela nastoupit na dva dny do nemocnice a tím to začalo. Zůstala jsem na vše najednou sama a bez pomoci.

 

Před tím jsem sice Maku občas pohlídala, ale bylo to vždy jen tak maximálně na dvě hodinky, nebo v noci, když Maku spinkala. Nyní to bylo o něčem jiném, ani Markétka dosud nebyla tak dlouho sama bez maminky, měla jsem z toho tak trochu strach, ale nesměla jsem to dát najevo, hlavně před tatínkem Tomíkem, musel chodit do práce a moje obavy by mu jistě klidu nepřidaly.

 

Hned ráno po probuzení se z postýlky ozvalo: „babičko Lído, já jsem vyspinkaná”...